„Proč jsi zase nevynesl ty odpadky?“
Ne, nejde o koš. Ani o zapomenutou sklenici na stole. A rozhodně ne o to, že jsi nechal boty u dveří.
To, co nás ve vztazích nejvíc bolí, často vůbec nesouvisí s tím, o čem mluvíme. Esther Perel to říká krásně a trefně:
„Vždycky si položte otázku – o co tady vlastně bojuju? To vám může ušetřit roky terapie.“
O co tedy opravdu jde?
Ve vztazích se většina konfliktů točí kolem tří základních potřeb:
-
Péče a blízkost
Máš mě rád? Můžu ti věřit? Jsem pro tebe důležitá? -
Respekt a uznání
Vážíš si mě? Vidíš, co všechno dělám? -
Moc a kontrola
Kdo rozhoduje? Kdo určuje, co se stane? Kdo má navrch?
A místo toho, abychom to vyslovili nahlas, začneme třeba o vynášení koše.
Žena vyčítá muži, že znovu nevynesl odpadky. Ale pod tím vře cosi jiného: „Zase všechno táhnu sama. Všichni spoléhají na mě. Kde je někdo, kdo se postará o mě?“
A muž? V jeho hlavě to zní jinak: „Zase mi někdo poroučí. Jako otec. Nikdy mi nedal prostor. Teď si nenechám nikým říkat, co mám dělat.“
A je tu boj o vynášení smetí. Boj, který nemá vítěze. Jen poražený vztah.
Jsme jak ledovce
Vidíme jen malý kousek nad hladinou. Malá hádka o pytel odpadků.
To, co nevidíme je mnohem větší. A hluboko. Pod hladinou se ukrývají hluboká zranění, staré příběhy, strachy a touhy. Nevyjádřené. Potlačené. A přece tak mocné.
Tak co s tím?
Cítíš, jak zase startuješ? Zastav se (ano, vím, není to snadné, když jsi právě zakopla o hromadu bot a rumpluje s tebou vztek).
A zeptej se: O co mi tady ve skutečnosti, upřímně, opravdu jde?
Možná zjistíš, že ti nejde o výměnu pytle v koši na odpadky. Ani o uklizené boty. Ale o to, nebýt na všechno sama. Protože to je osamělost. Chceš cítit sounáležitost. Sdílet život, domov, radosti i každodenní úkony. Jako tým. Jako pár.
A když si tohle uvědomíš, můžeš to říct jinak. Laskavěji. Hlouběji.
Třeba takhle:
„Když ty odpadky pořád čekají, připadám si v tom fakt sama. Pomohlo by mi, kdybys na to víc myslel. Je to pro mě důležité.“
Odpadky vyhazujeme každý den. Co kdybychom občas vyhodili i starý způsob, jak spolu (i sami se sebou) mluvíme?
Protože vztah není o tom, kdo co udělá.
Ale o tom, jak se u toho cítíme.
PS:
Potřebujete se do svých hlubin ponořit víc a bezpečně? Chcete se zbavit zátěže starých strachů a omezujících nastavení?
Můžeme se o to spolu postarat.
Zamícháte si věci v hlavě. Zdravě. Jsem psychodynamická koučka.
