Vidět se jinak

Nebudu tě učit zlatý řez, pózy pro modelky ani to, jak ze sebe udělat výstavní kus.

Budeme se dívat na něco jiného.
Na ten okamžik, kdy tě někdo vyfotí, ty se podíváš na displej a v těle se něco stáhne.
„Ježiš. Smazat.“
Možná ani nevíš, co přesně je špatně. Jen víš, že takhle se vidět nechceš.

Brada. Břicho. Vráska. Výraz. Divný úhel. Moc těla. Málo těla. Moc vidět. Málo hezká. Moc stará. Moc obyčejná.
A fotka letí pryč dřív, než se na ni vůbec stihneš podívat jinak než očima popravčí.

V tomhle kurzu se nebudeme učit vypadat líp.
Budeme zkoumat ten starý pohled, který tě pokaždé vydeptá i na dobré fotce.
Budeme se fotit mobilem.
Po kouskách. 
Přes detail. Siluetu. Bez tváře. Se světlem, stínem, rekvizitami, náladou.

Nepůjdeme do toho na sílu, pokud to bude moc.
Začneme oklikou. Kouskem ruky. Stínem na zdi. Vlasy ve světle. Odrazem v okně. Ramínkem šatů. Nohou v trávě. Obrysem těla za záclonou.

Naše tělo potřebuje, abychom na něj nevlítly silou: „Tak se konečně přijmi a miluj!.“
Naše tělo potřebuje respekt a hlavně pocit bezpečí!

Pro začátek třeba jen potřebuješ chvíli, kdy na sebe přestaneš okamžitě útočit.

A přesně tam začneme.
Budeme si hrát. Trochu blbnout. Provokovat samy sebe. Trochu poodhalovat a zase schovávat.

Hledat úhel, kde nejsi objekt k hodnocení, ale žena, která je živá. Ne dokonalá. Živá.

To je rozdíl. Učit se nebýt si pořád vlastním největším kritikem.

Tak, aby první reakce byla spíš zvědavé: aha, tak takhle taky vypadám. A možná se mi to vlastně i líbí.

mažeš svoje fotky dřív, než se na ně podíváš pořádně

na skupinových fotkách hledáš nejdřív svoje chyby

nechceš další výzvu k sebelásce, protože z toho slova už jsi unavená

tušíš, že problém není tvoje tělo, ale pohled, kterým ses na něj naučila dívat

nechceš se fotit pro sítě, ale pro sebe

láká tě něco lehkého, letního a hravého, ale nechceš povrchní blbinku

chceš na chvíli vystoupit z režimu „musím se opravit“

máš chuť zjistit, co se stane, když se na sebe podíváš ještě jednou

hledáš kurz portrétní fotografie

chceš návod, jak na fotkách vypadat dokonale

potřebuješ přesné pózy, úhly a pravidla

chceš další projekt na výkon

nechceš se ani trochu potkat se svým vnitřním kritikem

čekáš, že tě naučím tvářit se jako někdo jiný

Tohle není kurz, kde ze sebe vyrobíš lepší verzi ženy.

Spíš malý letní experiment, ve kterém přestaneš pořád zacházet sama se sebou jako s nepovedeným materiálem.

Klidně budou trochu zrnité, rozmazané, noční, potměšilé, černobílé, tajemné.
To vůbec nevadí. Nekoukáme na billboard. Koukáme na tebe.

A možná zjistíš něco, co jsi dlouho neviděla: že nejsi problém k opravě.
Že jsi zajímavá. Živá. Přitažlivá po svém.
A v tu chvíli už nejde jen o fotku, ale o tvůj vztah k sobě.

4 týdny + 1 týden na integraci.
2 maily týdně.
Videa, zadání, tipy a soukromá FB skupina.

Tempo bude volné. Nic nebude povinné.
Nebudeš muset každý den plnit úkoly, hlásit výsledky ani dokazovat, že na sobě makáš.
Údernických výkonů máme během roku dost.
Tady bude prostor najít si chvíli.
Na zahradě. V ložnici. Na dovolené. V koupelně. Na chalupě. Večer, když všichni usnou. Nebo ráno, než se den rozjede.

Nejde o dokonalost.
Jde o šťávu.

Stačí:
Mobil. 
Trochu času.
Trochu soukromí.
Chuť experimentovat.
Nemusíš mít foťák ani stativ. Nemusíš umět fotit.
Nemusíš být fotogenická.
A hlavně se nemusíš tvářit, že jsi se sebou úplně v pohodě.

Právě proto ten kurz vznikl.

Zvýhodněná cena pilotního běhu: 1490,-

Budu to stíhat? Mám doma děti a taky tam mám termín dovolené.
Ano! Určitě. Tempo je hodně volné a nic není povinné. Budu kurz procházet s vámi (je fajn si to čas od času znovu prožít). A taky tam mám naplánované nějaké dny na vodě, na chalupě... 

Proč je kurz tak dlouhý?
Aby na všechno bylo dost času. Věřím, že by se to technicky dalo zvládnout za den.
Ale o to tady nejde. Tady nejde jen o to udělat pár fotek. Jde o to zvyknout si, že se vůbec fotíš. Že se na sebe díváš. Že fotku hned nemažeš. Že u ní vydržíš o pár vteřin déle.
Tohle potřebuje čas. 
Ne tlak.
Věřím, že byste to zmákly za den... ale údernických výkonů máme během roku až dost, ne? Takže bude prostor na to najít si tu svou chvilku. Integrovat. 

Nemám foťák, stativ a neumím fotit. Nevadí to?
Nevadí. Stačí foťák. A chuť impovizovat a zkoušet. Já si spoustu fotek udělala na dovolené v Chorvatsku tak, že jsem telefon dala do stojánku mezi příbory. Když byli ostatní u vody. Potom, co jsem umyla nádobí. Než jsem seběhla za nimi. Nepotřebuješ ateliér. Nepotřebuješ vybavení. Nepotřebuješ ideální podmínky.
Někdy stačí okno, židle, šátek, voda ve sklenici, stín na zdi a deset minut, kdy tě nikdo neruší.

Budu muset sdílet svoje fotky?
Ne. 
Fotky si můžeš nechat jen pro sebe. 
Některé věci jsou intimní. Některé fotky nejsou určené pro skupinu, internet ani cizí oči. 
Budeme se fotit hlavně pro sebe. Ne pro sítě. Ne pro výkon. Ne pro potlesk.

Musím být v té skupině?
Nemusíš. Je to jen prostor, kde s vámi mohu být v kontaktu během těch 5 týdnů, kdybyste potřebovaly radu, tip nebo jen tak poklábosit o svých objevech.
Můžeš tam sdílet objevy, ptát se, dostat tip nebo si jen číst. Nemusíš ukazovat fotky, které ukazovat nechceš. Nemusíš se vystavovat.
Tohle není soutěž odvahy.

Proč neukážeš víc svých fotek?
Protože většina je jen pro mne (a něco pro mého muže). Jsou velmi intimní. Ale něco vám ukážu v kurzu. Pro inspiraci. Prostě fotíme se pro sebe. Ne pro sítě, internet a šíření mezi lidi.

Možná pořád váháš.
Možná si říkáš: „Tohle mě láká, ale já se fakt nerada fotím.“

Já vím.

Proto vznikl tenhle kurz.

Ne pro ženy, které se před kamerou cítí jako doma.
Ale pro ty, které se na sebe chtějí přestat dívat jako na nepovedený obrázek.

Máš ještě nějaké otázky? Ráda odpovím. Napiš mi na [email protected]