Někdy si nás všechny představuji jako loďky
Nebo přesněji řečeno jako kapitány plachetnic. Plujeme, někteří lehčeji, někteří ztěžka. Někdo sviští s větrem v zádech, někdo se šourá podél pobřeží, někdo se ani neodváží opustit bezpečný přístav.
Odvaha žít
Některé lodě jsou tak pevně a mocně přivázány ke břehu, že se nemohou ani hnout. Protože tak to je bezpečné. Protože vyplout je riziko. Plující loď se může potopit! Kapitán lodi tiše závidí ostatním jejich vyprávění z cest. Někdy je i pomlouvá. Nebo se snaží prosadit nařízení, že všechy lodě musí být připoutané, jako ta jeho. Aby se cítil líp.
Osobní hranice
Na některých lodích nepoužívají fendry. Nebo je ani nemají. Na co? Když kapitán připlouvá do přístavu, očekává, že gumové nárazníky budou mít všichni ostatní a že budou pověšené na molech. A když se náhodou o někoho odře (třeba o někoho se stejným názorem), je pak ublížený a dotčený. Je přeci povinností ostatních hlídat bezpečné hranice jeho lodi! To snad není jeho starost!
Sebereflexe
Některé lodě plují hodně ztěžka. Mají velký ponor, jsou pomalé, skřípou námahou pod náporem vln, naklání se. Jsou naložené a mají hodně balastu. Kapitán prohání posádku, točí kormidelním kolem, upravuje plachty a lanoví, a když to nepomáhá, někdy v zoufalství a ve vzteku háže lidi přes palubu a nabírá na další plavbu nové s nadějí, že s nimi to konečně půjde líp. Nenapadne ho projít všechna podpalubí, jestli tam netahá něco, co už je čas vyložit. Možná už zapomněl, že nějaké podpalubí vůbec má.
Domněnky, očekávání a staré vzorce
A právě v tom podpalubí míváme pořádný náklad. Často náklad, který jsme zdědili už s lodí. Brali jsme, že je to taková její součást, že to tam musí být. Že to tak prostě je. Ostatně, ani jsme to neznali jinak. Vždyť takhle už to měli naši rodiče. To je tradice! A tak jsme na starý náklad vršili další. Někdy jsme za ním zabouchli poklop a na skladiště dočista zapomněli. Dokonce si myslíme, že to je prostě taková vlastnost lodi. Že je těžkopádná a pomalá.
A tak nás na plavbě mořem náklad tíží. Nahýbá. Zpomaluje. Omezuje. Bere prostor. Někdy třeba i zapáchá a lidé na takové lodi s námi ani nechtějí plout. Nepomáhá, když pořád drhneme palubu, leštíme zábradlí a měníme plachty. Zatuchlina tu pořád je.
Osvobození
Právě do takových zákoutí našeho podpalubí provázím klienty.
- Někdy si to tam jen vyvětrají a přerovnají, loď se narovná stěžněm pěkně vzůru a vyrazí s novým elánem vpřed.
- Někdy něco doplní. Co jim dodá energii a radost z plavby.
- Nejčastěji se ale zbaví toho, co už jim dávno neslouží.
Aby se mohli volně nadechnout. Rozmáchnout. A plout vstříc širému obzoru.
Jsem psychodynamická koučka. Zamíchám vám věci v hlavě. Zdravě.
