Milostný život jako zrcadlo, jako katalyzátor
V posteli se to všechno ukáže. Naše zranění.
Způsob, jakým prožíváme sex. Způsob, jak se dokážeme uvolnit a pustit kontrolu.
Dokážeme to vůbec? Nebo pořád směřujeme k výkonu?
Přimět ženu k orgasmu. Za každou cenu a ideálně rychle. Protože pak jsem chlap. Udělat se rychle, abych chlapa nezdržovala. Být správně oholení, protože to se musí. Udržet výkon a erekci. Mít perfektní techniku. Správně tantricky dýchat. Vypadat a chovat se jako v pornu. Protože jinak se to nepočítá.
Očekávat, že druhý nějak vyčte, vytuší má přání a touhy, a cítit zklamání, když se ukáže, že telepatie fakt není nejspolehlivější způsob komunikace. Odpojených lidí.
Nebo se dokážeme uvolnit, odevzdat a otevřít? Bez očekávání? Napojit se? Hrát si? Být zranitelní?
Při sexu se ukáží naše zranění.
Naše zraněné emoční dítě, jeho strachy, stud, očekávání, závislosti, požadavky i automatické chování.
Může to být pohroma a utrpení.
Může to být příležitost k citlivosti, soucitu a pochopení. Vzájemnému. Ale především nás samých k sobě.
K tomu, zaměřovat pozornost nikoliv na cíle a techniku, ale na radost a rozkoš ze spojení.
Od jednoho okamžiku k druhému.
