Zase jsem viděla reklamu na TO. Přesněji řečeno, skáče na mne těch reklam spousta.
TO, co mě zbaví limitů.
TO, po čem se mé podnikání zázračně rozjede.
TO, co mi dá „klíč k úspěchu“.
Jak lákavé. Mít konečně jistotu! Mít vyřešeno! Kdo by to nechtěl?
Aj... no rozhodně jsem se na to párkrát taky chytila. A utratila své peníze i cenný čas.
Tím neříkám, že ty programy, kurzy, webináře, knihy... jsou špatné. Naopak, často jsou výborné.
Jen náš přístup k nim je tzv. ze špatného bodu.
Nejdeme si tam doplnit šikovné nástroje a nářadí do vercajku, kterým si tvoříme život.
Jdeme tam s tím, že ten někdo VÍ, jak máme žít, poví nám to, zbaví nás námahy a zařídí nekonečné štěstí bez starostí.
Je to zvláštní psychologická past, jak snadno na to TO, především v podnikatelských a seberozvojových kurzech, skáčeme.
V takovém zahradnickém kurzu by nás to třeba ani nenapadlo: Jít na kurz a pak čekat, že se nám zahrada promění sama od sebe.
Víme, že bez zaboření rukou do hlíny to nepůjde.
Že to bude proces plný nedokonalostí, nejistot, nezdarů i milých překvapení.
Že to bude o trpělivosti a péči.
A že to nebude hned.
Přesněji řečeno, že to bude nekonečný cyklus příprav, růstu, sklizně i odpočinku.
Berme proto všechny:
- byznysové a seberozvojové strategie a postupy jako inspiraci a doporučení
- mentální techniky jako manuální nářadí
- nástroje (třeba i aplikace v počítači) jako... nástroje
a pak
- zanořme své duševní ruce do hlíny naší psýché, sázejme, sejme, plejme, okopávejme, zalévejme a sklízejme.
Jednejme.
Pak ty kurzy a knihy využijeme ke svému prospěchu bez pocitu zklamání.
Co dnes uděláte jinak – bez čekání na další zázračné TO?
PS:
Náš podvědomý svět má všechny odpovědi – jen se k nim dostat. 
Jsem vaše průvodkyně, která vás bezpečně provede tam i zpět.
Jsem psychodynamická koučka. Zamíchám vám věci v hlavě. Zdravě.
