Dáváte (si) druhou šanci?
Mnohokrát jsem slyšela, že dát někomu druhou šanci je blbost a že to skončí akorát hůř, než prve.
Mnohokrát jsem se přesvědčila, že druhá šance je dar.
Pro nás.
Jen je třeba to správně uchopit. Nebo si jen vzpomenout na dětství. Učili jsme se chybami. Chodit, mluvit. A díky druhým, třetím, desátým šancím jsme se to naučili.
Ve vztazích to není jiné. Učíme se chybami.
Avšak... pokud dáváme druhému druhou šanci s tím, že pouze on se musí změnit… tak je třeba dát i sobě druhou šanci naučit se dávat druhé šance.
Protože vždy potřebujeme změnit způsob svého jednání, chování, myšlení, vztahování, očekávání… především my sami.
Jinak si budeme tvořit stále dokola stejné, podobné situace. S tímtéž člověkem. Nebo s kýmkoliv dalším (a pak se uslyšíme říkat, nemá to cenu, všichni jsou stejní). Mějte odvahu dělat něco jinak.
A dávejte si druhé šance.
Má to smysl.
PS: Pokud je pro vás těžké vykročit ze starých programů, objednejte se. Zamíchám vám věci v hlavě. Zdravě.
