Téma hranic a potěšení
Nedává mi to spát a nořím se do něj stále hlouběji.
Určitě jste se taky setkali s někým, kdo říkal: "Já radši dávám, než přijímám...". Že má víc potěšení, když někomu dělá potěšení... Z ní to šlechetně. A taky s to tak (nenápadně) prezentuje.
Co se za tím ale vlastně skrývá?
- Stud, vina, společenský tlak...
- Neochota vzdát se kontroly, odevzdat se, tj. odhodit svůj ochranný krunýř a být bezbranný. Dovolit si zranitelnost.
- Neschopnost pasivity, tj. neustále mít potřebu konat. Být užitečný, platný. Bez práce nejsou koláče.
Co je ale podstatné, pokud nám nejvíce dělá potěšení dělat druhému potěšení, znamená to, že v tu chvíli nedáváme, ale vlastně druhého používáme!
Výkonnostní režim pro oba.
- Jeden se snaží dělat správné pohyby (činnosti),
- druhý se snaží mít správnou reakci.
Protože právě ta reakce sytí toho prvního. Teprve reakce mu spouští to potěšení (nebo frustraci).Dovolme si přijímat potěšení. Učme se to. Stejně jako se učíme poznávat své limity.
Zvu vás k tomu. Nebo k osobní konzultaci. Stačí mi napsat.
S tématem hranic úzce souvisí téma hněvu
Já třeba zjistila, že když nějakým způsobem ignoruji hranice svého těla, jsem naštvaná, přímo až vzteklá.
Takže si pečlivě vybírám kurzy, workshopy a také lidi kolem sebe.
S lidmi to mám tak, že je potřebuji poznat. Tím myslím zjistit, zda se vedle nich cítím skutečně uvolněně. Bezpečně. V těle. V hlavě to nestačí. Ani kdybych byla sebevíc nadšená a rozumná. Ani kdybych byla ne sebelepším workshopu (proto je také "bezpečí s ostatními" nosné téma všech mých živých akcí).
A že mi trvalo to rozklíčovat. Někdy jsou ty spouštěče pěkne zakamuflované.
(Sdílím to s vámi pro inspiraci, třeba to máte taky tak)
Spouštěče hněvu, vzteku, zlosti…
Spouštěčů máme my lidé tolik, že je div, že jsme někdy taky klidní či dokonce veselí.
- Bývají to “pohraniční konflikty”.
- (A taky někdy bouchnou naše potlačené části.)
- Často jde o to dětské: “já to chci a ty mi to upíráš uááá!” jen v sofistikovanějších podobách.
“Hněv obecně souvisí s tím, že se druzí lidé nechovají tak, jak bychom si my přáli, aby se chovali.” Verena Kast
A pak jde taky o to, co s tím potom uděláme.
Projevíme to? Jak? Co pasivní agrese?
Cílem hněvu je změna situace.
Podle mne je nesmírně důležitá sebereflexe:
- Co mne tak rozzlobilo?
- Umím dát ostatním najevo, co chci a co nechci?
- Jakou změnu chci udělat?
Proto čtu a vřele doporučuji tyto dvě knihy:
kniha o hněvu v mnoha jeho podobách, od brachiálního násilí až po pasivní agresivitu. O spouštěčích, co to s námi dělá a k čemu slouží
kniha o souhlasu a dovolení, o braní a dávání. Kniha plná praktických cvičení, která vnáší jasnost do nejasných představ, domněnek. Kniha, která nám oživuje cit v rukou, pomáhá tvořit bezpečný prostor pro život a objevování potěšení.
Co vy a vztek?
*******************************************
Jsem průvodkyně žen ve “druhé pubertě”. Žen, které už to chtějí jinak. Podle sebe.
Jsem psychodynamická koučka a průvodkyně k potěšení v životě. Uvolním vám zacyklené myšlenky a zamíchám vám věci v hlavě. Zdravě.
