To mi říkává má milá přítelkyně Olga Bušková.
Nebo to říkám já jí:
Je to taková drobnost. Ale je to skvělá otázka.
Ohlédnutí.
Zhodnocení.
V tom všednodenním shonu, v tom, co se zná pořád stejné, v rutině, v každodennosti zahlédnout pokrok, změnu, vývoj. Růst.
Co jsme se naučily. Co jsme překonaly. Co jsme ve svých životech dokázaly změnit, proměnit, zlepšit.
(Není to myšleno geograficky... ale může být.)
Obvykle u toho žasneme.
A jedním dechem dodávám..."Kde asi budeme za rok?"
Jsem psychodynamická koučka. Zamíchám vám věci v hlavě. Zdravě.