Terku znám už roky a obdivuji na ní její odvahu jít do nových výzev a zkušeností. Už jsem se s ní naučila jezdit na koni i na snowboardu. Když mi začala nabízet, že mi “hravě zamíchá věci v hlavě” psychodynamickým stylem, nevěděla jsem co čekat.

Chvíli jsem váhala. Mám dost racionální přístup k životu a přece vím, co mám v hlavě a proč.

Zkusila jsem to v den, kdy mi nebylo úplně dobře a svět mi připadal nějak složitý. A přišlo mi že si vlastně jen tak povídáme, co mi běží v hlavě a co při tom cítím. A po hodině mi najednou bylo skvěle. Svět kolem se nezměnil, změnil se jen můj pohled na něj.

Většina z nás už někdy slyšela “neber si to tak” nebo “můžeš přece říct ne” nebo nějakou podobně rozumnou radu. Ale tak nějak vnitřně nám nešlo tyto rady úplně použít. Po Terčině “míchání” to už nejsou rady, je to úplně “normální” vnímání situací kolem nás a překvapivě bez nějakých vyhrocených reakcí okolí. Je to prostě logické, ekologické, zdravé a pozitivní. 😀