Miluji muže. Obdivuji je.
Jsem feministka.
HA!
Převaluje se mi to hlavou už dlouho. Jak se stalo, že je ženská emancipace vnímána jako boj proti mužům?
Možná proto, že jsme zapomněli jednu jednoduchou věc:
Není to muži versus ženy. Je to slabošství versus zdraví.
“Ženská emancipace (feminismus): 1. Ženská otázka je problém, v němž jde o oprávněnost nároků ženy na uznání celého lidství jejího a důsledků z toho plynoucích” (Ottův slovník naučný, autor hesla Františka Plamínková)
Tedy feminismus je něco, co se dotýká (ohrožuje a rozporuje ho) zastaralého, již nefunkčního a podle mne i dost destruktivního patriarchátu.
Systému, který deformuje, utiskuje a ničí i muže
Zejména v posledních staletích, ve spojení s průmyslovou a technologickou revolucí, kapitalismem, konzumem…
Ženy milují silné, sebevědomé muže (prosím, neplést si s nadutostí a arogancí maskující vnitřní slabost).
Zdravé sebevědomí umožňuje člověku přiznat své chyby (i před sebou). Přijmout svou zranitelnost. A být s tím. Bez nutkavé potřeby někoho shazovat a ponižovat a na něčí úkor si oprašovat svou sebeúctu.
Patriarchát není systém silných mužů
Je to systém mužů, kteří potřebují ovládat a kontrolovat druhé, aby se sami cítili silní. Mužů, kteří si navzájem musí dokazovat, že jsou větší, největší, ostatní ponižovat, aby ten rozdíl byl co nejmarkantnější. Jinak je to selhání. Omezovat druhé pro falešný pocit moci (ženy, ostatní muže, homosexuály, jakékoliv menšiny, čím zranitelnější, tím snazší cíl…).
Takových si snad ani nemůže nikdo vážit. A taky neváží.
Není to muži versus ženy. Je to slabošství versus zdraví.
Patriarchát vznikl jako reakce na počátky zemědělství, vznik soukromého majetku a potřebu ho ovládat a hlídat. Současně s ním vznikla i monogamie (pro ženy především a přísně, pro muže jen tak na oko), protože s majetkem vznikla i potřeba nějak ho někomu předávat, třeba svým dětem (které, stejně jako ženu, vlastním). Vlastním dětem. (Ano, ani potřeba genetické spřízněnosti s dětmi, které vychovávám, není dána biologicky, je to záležitost kulturní. Jen u nás hodně zažitá.)
Patriarchát není jen systém mužů. Je to kulturní vzorec, který se předává z generace na generaci – ve výchově, ve vztazích, v očekáváních. A protože vyrůstáme všichni ve stejné kultuře, reprodukují ho často i ženy.
Někdy dokonce velmi horlivě.
Když k patriarchátu přidáme puritánství, které do sexuality přišlo někdy kolem 18. století, vzniká přímo patologický koktejl. Není divu, že násilně potlačovaná energie stínu vybuchuje v podobě agrese a světových válek.
Patriarchát není triumf mužství. Je to jeho selhání
Uplynulo sto let, co u nás mohou ženy volit. Jít studovat. Samy vydělávat peníze. Obdivuji to nasazení žen, které to prosadily. Inteligentní, vzdělané, otevřené a neohrožené ženy. Mnohé z nich vězněné nacisty i komunisty (třeba Milada Horáková, ostatně vřele doporučuji výstavu o Františce Plamínkové v Národním Muzeu).
A stejně je tolik potřebných změn před námi.
Prošlo století, kdy jsme si do rodinných životů nasázeli další patologie:
- Nesmyslnou teorii o rozmazlování miminek tím, že jim saturujeme jejich životní potřeby. (Nech to vyplakat. Krm jen po 3 hodinách.)
- Ideál nukleární rodiny, která má vše zvládat sama: uživit se, odcházet pryč do zaměstnání, dělat kariéru a ještě správně a zdravě vychovávat děti
(v historii to nikdy nebyli jen 2 dospělí, - kteří navíc pracovali obvykle kolem domu, až průmyslová revoluce toto změnila - ale široká rodina, sousedé, kmen).
Kdy jsme vlastně začali věřit, že dva vyčerpaní dospělí zvládnou sami to, co dřív dělala celá komunita? - Patriarchální komunistická reakce na volání po ženských právech přidala ženám ke směně v domácnosti prostě další směnu “v továrně”. A ženy začaly muži pohrdat.
- Porody, u nichž se k maminkám přistupuje jako k nesvéprávným pacientkám a používají se nefyziologické přístupy (jak zaznělo ve filmu Smysl života Mothy Python: rodička - Co mám dělat? doktor - Nic, vy nejste kvalifikovaná!)
Proč dnes tolik inteligentních a zodpovědných lidí děti odkládá nebo nemá?
Žijeme v systému, ve kterém rodí děti jen nezodpovědní či zamilovaní (do života). Kdokoliv s logickým a ekonomickým uvažováním si to fakt rozmyslí.
A přesto stále mají představitelé patriarchátu (pozor, jsou to i ženy) potřebu ženám vykládat o tom, kdy, kde, jak a kolik mají rodit.
Domnívají se, že je na to potřeba zákazů a příkazů.
Zakážeme interrupce! To bude ono! To jim ukáže, jak podporujeme mateřství, že mají rodit!
Může toto v někom vzbuzovat úctu? Respekt?
Když žena (nebo muž) zůstane doma s dětmi na rodičovské, nejenže je okamžitě bit ztrátou nebo dramatickým omezením a zpomalením své kariéry, ale také ve stáří výrazně nižším důchodem. Chcete více dětí? Chcete více manželství? Zaveďte společné zdanění manželů a společný výpočet výše důchodu!
Jděte do háje s pokřivenými rádobyfeministkami, které háží do jednoho pytle shnilý patriarchát i muže, a chovají se stejně, ne-li ještě hůře než ti, které nenávidí.
Jděte do háje se zastaralým patriarchálním systémem, kde parta zamindrákovaných nedospělých rádobyvůdců, (kterými beztak všichni pohrdají), ničí lidem životy.
Tam, kde je silná potřeba kontrolovat tělo a sexualitu, bývá často i potřeba kontrolovat společnost. Společnost, která se bojí sexuality, se často nebojí násilí.
Svět nepotřebuje další válku mezi pohlavími. Potřebuje víc zdravých lidí.
Mužů, kteří se nebojí své síly ani své zranitelnosti. A žen, které se nebojí své svobody ani své touhy.
Protože to nikdy nebylo muži proti ženám.
Vždycky to bylo slabošství proti zdraví.
Kolik konfliktů by asi na světě zmizelo, kdyby byli lidé ve svých tělech a vztazích opravdu spokojení?
Milujte se. I fyzicky. Kašlete na puritánství, to už patří minulosti. Přijměte a kultivujte svou sexualitu. Užívejte si potěšení, je to jedna ze základních lidských potřeb! Nenechte si nakukat nic jiného.
Milujte muže, važte si jich.
Milujte ženy, važte si jich.
Dosyta a zdravě pomilovaný člověk je zdravý na těle i na duchu
A lidé, kteří jsou spokojení ve svých tělech a vztazích, nemají potřebu ničit svět kolem sebe.
Tvoří hezčí svět. Tvoří. Neničí.
Nemá potřeby házet rakety na sousedy, honit si … triko, kámošit s Epsteinem a předhánět se, kdo má větší péro.
Svět nepotřebuje víc zákazů, příkazů a moralizování. Potřebuje víc zralých lidí.
Mužů, kteří se nebojí své síly ani své zranitelnosti.
A žen, které se nebojí své svobody ani své touhy.
Milujte se.
Vážně.
Možná je to ten nejpodvratnější a nejpřevratnější čin, jaký dnes můžeme udělat.
(Pokud vás baví přemýšlet o vztazích, mužství, ženství a radosti ze života trochu jinak než obvykle, můžete se přidat k mému newsletteru)
